Jak se píše v knize pana Jana Zlámala z roku 1928: „Mladí lidé mají vždy
trochu odlišné myšlení a chápání a proto není divu, že mají i jiné zájmy.
Podle toho také jednají a zakládají nové organizace…a spolky.“
Ve Štěpánově již od roku 1870 vznikají spolky jako například
Čtenářský spolek Jaroslav a Občanská beseda.
Roku 1881 Sbor dobrovolných hasičů, dále pak 1885 Živnostenské
společenstvo.
Avšak zvláštní kapitolou spolkového života tvoří spolky tělovýchovné.
V roce 1907 vzniká český SOKOL, který se snaží o
sebevýchovu podle Tyršova hesla: V zdravém těle zdravý duch.
Pro úplnost doplňme, že roku 1922 vznikla „Dělnická tělocvičná jednota
Lasalle" s úkolem podobným sokolskému. Tato je ale je ale již omezena
politicky.Třetím tělovýchovným spolkem u nás je v roce1923 Orel, který je
spolkem polovojenským a polostavovským. Z toho vyplývá, že jediný
SOKOL si uchoval svoji politickou nezávislost.
V našich Sokolských dějinách je napsáno, že o založení se hovořilo již
v roce 1876, ale hlavní impuls vzešel až po vzniku SOKOLA v Žerotíně
v roce1903, kam začali chodit mladíci z Liboše a později též ze Štěpánova.
Zakladatelem SOKOLA ve Štěpánově se stal libošský rolník Josef Hurtych a
cvičilo se u něj na dvoře. Rovněž ve Štěpánově se začalo cvičit na dvoře
pekárny u Drahošů, kde stála hrazda. Ze skromných počátků se po návrhu
žerotínských Sokolů stává u nás velká organizace Sokola.
Ustanovující schůze proběhla 5. 11. 1907 v hostinci Františka Dočkala,
který SOKOL velice podporoval a zdarma propůjčoval také na cvičení.
Rovněž nechal mezi okna umístit znak SOKOLA a stal se jeho členem.Prvním předsedou jednoty se stal Michal Kráčmar a náčelníkem byl Josef Doležel.,Již v roce 1918 měla jednota 117 členů.Od roku 1910 měla T. J. Sokol k dispozici obecní hřiště za Drahošovým, které měla ve své správě do roku 1926. Pak se ale v září toho roku obecní zastupitelstvo usneslo, že bude sloužit všem spolkům (Sokol, Dělnické tělocvičné jednotě a i Sportovnímu klubu) a musí se na úpravě a pořádku všichni dohodnout. Spolky se sice dohodly na používání, ale bohužel již v květnu 1927 protestuje starosta Bartoněk a
jednatel Bílý, že SK používá na plakátech označení jako své
nikoli jako „hřiště na obecním". V únoru roku 1927 je pozemek hřiště
rozšířen o další pozemky Vidlařů, Kubíčků a Bajerů).
Dne 23. 6. 1927 žádá o užívání pozemku i jednota Orla Československého.
V září roku 1930 žádá TJ Sokol (starosta J.Kučera a jednatel F.Mikulka),
aby jim bylo hřiště za Drahošovým, které v poslední době již používal jen
spolek Sportovního klubu a již neexistuje, ale bohužel 21.10.1930 to bylo
zamítnuto,že to slouží všem.
Dále se dočteme, že v roce 1911 byl také založen ženský odbor,
jejíž náčelnicí byla Hedva Kráčmarová, která zasvětila Sokolu
celý svůj život. Byla velmi pilná a obětavá, podílela se nejen na cvičení,
ale také v ochotnickém spolku, kde v operetách (např. Perly paní Serafínky,
Odtroubeno a jiné nacvičila baletní vložky…). Pamětníci vzpomínají, že už jen
svým postojem vyzařovala osobnost a vždy si uměla sjednat pořádek.
Dále byla rovněž členkou vedení Olomoucké Smrčkovi župy. A pod jejím
vedením v roce 1938 jedou naše ženy na X. Všesokolský slet, který trval
5dnů a byl velmi náročný, protože se cvičilo téměř každý den. Ráno vždy
proběhl nástup na generálku a pak odpoledne vystoupení na Strahově.
Některé ženy cvičily s kužely a v plném počtu v tzv. Reji. Byl to Slet plný
emocí, protože jednak naše župa cvičila přímo před tribunou, ale také
protože Slet se konal v době fašistické hrozby.
Co se týče tělocvičny, tak první si chtěly vybudovat na pozemku,
kde dnes stojí pravoslavný kostel, ale pro nedostatek financí pozemek
prodali a v roce1922 kupují za 65.000,- korun Těšetickou pivnici (dnešní
sokolovna). Její oprava stála více než čtvrt milionu. K budově se přistavuje
sál a slavnostní otevření je zahájeno15. 6. 1924. V sokolovně se nejen cvičí,
ale hraje i ochotnické divadlo, které úzce spolupracuje i s Moravským
divadlem Olomouc, které půjčovalo hercům kostýmy a tančí jak národní
tance a besedy, tak se pořádají také Šibřinky, známé i v dnešní době.
TJ Sokol ve Štěpánově a její obětaví vedoucí a členové vykonávají mnoho
práce v oblasti kultury na vesnici a mají velké vlastenecké cítění, které se
obzvláště projevuje v období před druhou světovou válkou a také během ní,
kdy sokolstvo skládá přísahu věrnosti republice: slib, že bude bránit svou
vlast, čímž se stává trnem oku okupantům. V roce 1941 je Sokol okupanty
zakázán a začíná hromadné zatýkání, věznění a popravování. Bohužel se to
nevyhnulo ani naší obci a naše oběti fašismu a války byli bratři V.Opíchal,
K.Štěpař, L.Kryl, V.Hloch, J.Jeřábek a R.Celý.
Po ukončení války byl Sokol znovu obnoven. Jeho vážnost vzhledem
k tolika obětem na životech ještě vzrostla.Touha sokolů pokračovat v
přerušené činnosti vedla také k rozhodnutí uskutečnit XI. všesokolský slet
v roce 1948. Obnovený stát očekával nové možnosti, které se otvíraly.
Skladba mužů „Věrni zůstaneme..." vzpomněla sokolů umučených za války,
moderní skladbu žen s kužely musely ženy, které během cvičení promokly až
na kost, pro úspěch opakovat. Počet cvičenců v Praze překonal půl milionu.
Během průvodu se demonstrovalo proti režimu a prezidentu Gottwaldovi.
Po Sletu bylo mnoho členů vyloučeno a taky to byl poslední slet,
který se konal. Ten příští proběhl až v roce 1994.
Protože v komunistickém Československu byly sokolské slety nevítané,
ale lidé měli touhu cvičit dál, vznikly tzv. Spartakiády. O název se zasloužil
František Chaloupecký, jež se nechal inspirovat jménem vůdce římských
otroků Spartakem. První původní Spartakiáda proběhla 23. 6. 1955 a
účastnilo se jí asi půl milionu cvičenců. Byla věnována na počest osvobození Rudou armádou. Další se konaly za hojného počtu cvičenců každých 5 let do
roku 1985.
Za zmínku jistě stojí i článek, který vyšel v brožuře nazvané Češi ve
Šternberku, kterou napsal v roce 1948 ředitel Šternberské měšťanky
František Láznička. Píše se v ní: „Krásný prapor Sokola ve Šternberku dodán
sokolskému okrsku dne 2.9.1945, kdy putovali štěpánovští Sokoli s hudbou,
aby jej vrátili po uchránění před zničením a zlobou války.....poděkování
hlavně obětavému bratru Martinu Žákovi, mlynáři a starostovi Sokola ve
Štěpánově, který ji měl doma schovanou po celou dobu války."
Vraťme se ještě k historii naší Sokolovny. Po válce byla obnovena znovu
na pokračování jak v oblasti sportovní, tak i kulturní a bohužel při konání
„Šibřinek" 11. 2. 1956 vyhořela do základů, zachráněny byly pouze
kulisy a klavír, na sokolovně samotné se dochovala část velkého balkonu. Požár zapříčinil trám, který byl zazděný do ventilačního komína odděleného pouze cihlou na vysoko od komína kouřového. Trám chytil a
dílo z roku 1924 bylo zničeno. Hned druhý den byl
ustanoven výbor pro obnovu Sokolovny, jehož
technickým poradcem se stal arch.Vojtěch Kamarád.
K dispozici bylo 216.000,- Kčs od pojišťovny, 28.000,- Kčs z darů lidí a
40.000 Kčs subvence, ale hlavně tu byl elán pokračovat a znovu obnovit Sokolovnu.
Do díla se pustili lidé již 13. 2. 1956 a to nejen prací: ochotnický soubor
5 Sokolů Jaroslava a Jiřího Kráčmara, Oldřicha Pospíšila, Věry Peřinové a
Břetislava Zbořila, nastudovali hru „Mistr Petr Pleticha“, kterou předvedli
v Troubelicích, Hnojicích, Loděnici, Štarnově a jinde, aby vydělali i oni peníze
na obnovu poškozené Sokolovny. Za zmínku stojí, že bylo dostavěno nové
přísálí a první patro. Nová Sokolovna byla slavnostně znovu otevřena
dne 25. 12. 1958 „společenskou besedou a tancem“a stala se
vlastnictvím Tělovýchovné jednoty Štěpánov až do prosince 2002, kdy byl
ukončen soudní spor a majetek opět navrácen ČOS Praha.
Ta nemovitost a přilehlé pozemky předává v dubnu 2003 znovu do rukou
Tělocvičné jednotě Sokol Štěpánov, která byla v naší obci znovu obnovena v roce1999.
V současné době je využíván sál Sokolovny k různým sportovním a
společenským akcím. Například ke hraní volejbalu, stolního tenisu,
nácvik Sletové skladby, rehabilitační cvičení žen. Dále je využíván
ochotnickými divadelními spolky a ke konání společenských plesů a
dětských karnevalů. Konají se zde rovněž schůze TJ Sokola.